Exkurzní trasa po lesích obce Slatinice

1. Úvod, přírodě blízké hospodaření

Hlavní činností firmy je pěstování lesa směřované tam kde to jde k přírodě blízkému způsobu. Spravujeme jak vlastní tak obecní pozemky a vykupujeme další, důležitá činnosti je poté prodej dřeva převážně od podzimu do jara. Další součástí je také školkařská činnost pro produkci dubu letního a japonských topolů. V rámci činností v lese se snažíme zapojovat do systému místní obyvatele (např. místní traktorista, místní zájemci o dřevo, tzv. samovýroba) z toho důvodu, aby měli z obecních lesů prospěch a taky pochopili principy hospodaření v lese.

Účelem trasy není kritizování dnes často tvořených holosečí, ale spíše bychom chtěli vyzdvihnout přednosti našeho způsobu hospodaření (clonnými sečemi). Majetek obce Slatinice už je tímto způsobem obhospodařován 10 let a rozdíl je vidět v charakteru okolních lesů patřícím společnosti LČR, především v tom, že na vašich pozemcích je vychováváno spodní patro stromů. Průběžně si můžeme na stromech všímat průběžnosti kmene, kvality dřeva (např. méně suků a dobře rostlých korun, čehož bylo dosaženo zásahy na principu pozitivního výběru stromů.

Přírodě blízké lesní hospodaření (PBLH) je nadstandardní způsob péče o les, který si volí lesníci dobrovolně. Principem je trvalé zodpovědné a uvědomělé udržení lesa, péče o něj a těžbu, péče o biodiverzitu, a zajištění ekologické úlohy lesa v péči o krajinu. PBLH je hlavním nástrojem pěstební péče v lesích chráněných území, smyslem je pečovat o celé ekosystémy, vytvořit optimální strukturu lesa, uplatnit dlouhé obnovní doby s vyloučením holosečí, omezit monokultury a naopak podporovat diverzifikované porosty, využít spontánní přírodní procesy, pokud možno nepřidávat do porostů energii (nehnojit), cizí látky (pesticidy) používat v nejmenší možné míře, využít šetrné technologie a přípravky a především pracovat v porostu s jednotlivými stromy a nepostupovat slepě systematicky. Nedílnou součástí je podporovat biodiverzitu, chránit vzácné biotopy a ponechávat mrtvé dřevo, které může sloužit jako stanoviště mnohým bezobratlým či jako půdotvorný substrát, jež dodá přirozené živiny. Heslem je dát maximální šanci přírodě k vlastní tvorbě lesa.

Přírodě blízký les je charakteristický víceméně přirozenou druhovou skladbou (alespoň co se týká hlavních dřevin), značnou biodiverzitou celého ekosystému, dobrou produkční i mimoprodukční funkcí, jiné je i prostorové uspořádání porostů.

2. Přirozená obnova

Stojíme na místě, kde vidíme dobře odrůstající podrost, což představuje zajištění do budoucna. Dobře tu funguje přirozená obnova. V dospělém porostu zůstalo pouze několik jedinců, které budou později skáceny do bujícího nárostu. Tomuto způsobu prosvětlování porostů za účelem uvolnění vybraných jedinců, vnesení světla a podpory vysemenění a následného vyklíčení nové generace se říká podrostní hospodaření. Mladý nárost bude dál vychováván způsobem pročistky a prořezávky, kdy se přednostně odstraní ekonomicky nezajímavé keře lísky a netvární jedinci, a naopak se podpoří cenné listnáče (např. dub, jasan, jilm). Obnovu v této části zapříčinila nahodilá těžba smrku. Jsou zde vidět i zbytky po výřezech (hromady klestí, vyklizovací linky).

Obnova lesa je souhrn pěstebních opatření v procesu nahrazení stávajícího, zpravidla dospělého lesa novým pokolením lesních dřevin. Obecným cílem je dosažení vyváženosti mezi možnou optimální produkcí obnovovaného porostu a zdárným vývojem následného porostu při minimalizaci nákladů na jeho založení. Nejefektivnější je obnova přirozená, která je v hospodářském lese spojena s cílevědomou činností lesního hospodáře. Porost je k přirozené obnově od mládí připravován výběrem, tedy ponecháním nejschopnějších jedinců při současném odstraňování kmenů vadných, nemocných nebo jinak poškozených. Po celou dobu je udržováno a upravováno zastoupení těch dřevin, které se snažíme uchovat v budoucím porostu.

Principem přirozené obnovy je nalétnutí nebo opad semen na vedlejší holou plochu nebo přímo pod mateřský porost. K tomu, aby vše proběhlo úspěšně, musí být splněno několik podmínek (např. výskyt mateřského stromu, semenný rok, vhodný stav půdního povrchu pro vyklíčení atd.). Tento způsob hospodaření nabízí několik výhod (např. není třeba pracně zalesňovat, nedeformují se kořenové systémy jako u vysazovaných sazenic, je zajištěn geneticky adaptovaný materiál přímo z lokality, nedochází tak k zabuřenění plochy jako na holinách apod.). Nevýhodou je náročnější výchova. Stromy, kterým se podaří přirozeně zmladit a dále růst, mají největší šanci nepodléhat kalamitám.

3. Pozdější stádium obnovy, tvorba třetího patra

Stojíme u obdobného porostu jako na stanovišti č. 2, ale v pozdějším stádiu obnovy, kdy už dochází k tvorbě 3. patra (zmlazení jasanu). Cílem je to, že nejstarší etáž zůstane do doby, než střední generace doroste k jejím korunám a nálet (tj. nejmladší generace) odroste. Poté se provede výchova spodního patra a následně se smýtí i výstavky modřínu. Princip je v tom, že porost neustále produkuje dřevní hmotu a z nákladové části se tak dostává do výnosové a zároveň vzniká „samovolně“ ještě třetí nejspodnější patro (nemusíme pracně a nákladně zalesňovat paseku).

Patrovitost lesa je zajímavá nejen esteticky, ale i ekologicky a produkčně. Každé z pater lesa má své opodstatnění. Vytvořila se díky neustálému boji rostlin o životní prostor, a v patrovité formaci si rostliny co nejméně navzájem překážejí, což umožňuje růst velkého množství rostlin na stejné ploše. Vrstvení lesa je tím složitější, čím příznivější jsou vnější podmínky okolí a naopak. Jde nám o maximalizaci produkce na jedné prostorové jednotce, tzn. na jedné ploše rostou zároveň tři generace lesa).

4. Douglaska

Pěstování douglasky může být jednou z forem zvyšování druhové diverzity lesa. Douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) je nepůvodní, ale je vysoce produktivní, považuje se za rychle rostoucí dřevinu a její světlostní přírůst je větší než u stejně starých smrků (jak je vidět). Pozitivní je to, že svým opadem jehličí zlepšuje půdu a je schopná se i přirozeně zmlazovat.

Nacházíme se na severní expozici, která je charakteristická větším zastíněním, což vyhovuje stínomilným dřevinám jako je např. habru, který se zde dobře zmlazuje. Pro světlomilné duby jsou tyto podmínky méně vhodné. Navíc habru nevadí maliní a další buřeň, dokáže se přes něj protlačit.

5. Změna stanoviště

Díky otočení expozice dochází ke změně stanovištních podmínek, což se projevuje druhovou změnou a v obnovovaném porostu je výrazně vyšší zastoupení světlomilného dubu zimního. I zde však musíme postup a rychlost obnovy přizpůsobit stanovištním podmínkám a požadavkům dřevin. Bude-li obnova, která přináší prosvětlení, pomalejší, zmladí se dřeviny snášející stín (např. stínomilný habr, lípa, buk). Dřeviny s vyšším nárokem na světlo (např. světlomilný dub či borovice) se obnovují ve stínu hůře, protože zde mají nedostatek světla a potřebují tedy k růstu větší rychlost uvolnění mateřského porostu. Navíc tam, kde se neujmou mladé stromky, hrozí zabuřenění těchto ploch.

6. Zmlazení dubu

Vystoupili jsme do vyšších partií masívu Velký Kosíř, kde je výrazně jiné podloží (sušší a kamenitější). To má výrazný vliv na stav porostu (zde jsou porosty věkově srovnatelné se spodní partií lesa, tj. zastavení č. 1 - 5, ale jsou mnohem tenčí a téměř všechny smrky odumřely). Obnovuje se zde přirozeně téměř výhradně dub. Při obnově z jižní strany se na tomto místě již historicky objevovalo při okraji porostu zmlazení dubu, se kterým se dále pracuje. Les chce změnu, tak mu ji umožníme.

7. Prolámaný borový porost

Vlivem malé intenzity výchovných zásahů v historii došlo k přeštíhlení stromů, které se na jaře 2006 pod vlivem těžkého sněhu prolámaly. Nyní pokračuje intenzivní zpevňování porostu a podpora všech melioračních a zpevňujících dřevin (MZD). Za MZD se považuje většina listnáčů popř. jedle. Mají několik užitečných funkcí, pro které jsou lesníky oblíbeny, a) obohacují půdu svým kvalitním opadem a zlepšují tak stanovištní podmínky na stanovišti, b) pomáhají zpevňovat kostru lesního porostu a zvyšují tak odolnost proti povětrnostním vlivům, c) snižují náchylnost monokultur ke kalamitám způsobeným škůdci, d) vytváří příznivější mikroklima v lesních porostech aj. Intenzivní výchovou nakonec byli vybráni nejkvalitnější jedinci, kteří jsou podporováni a vypadá to, že porost je již téměř zastabilizován. Stojíme u nejvíce naředěné části. Situace je důkazem toho, že zanedbané porosty bez zásahu lesníků mají nízkou stabilitu.

8. Podsadba borovice dubem

Přesto, že se jedná o 140 let starý porost, hmotnatost je u borovice velmi nízká. Původně tu rostla směs borovice a smrku, ovšem díky teplejšímu počasí a stanovištním podmínkám smrk ustoupil a zůstala pouze borovice, která díky proředění využije světlostní přírůst. Je vidět, že dochází k regeneraci korun, které se zvětšují navzdory šoku, který nastal vytěžením uschlých smrků. Borovice najednou dostaly spoustu slunce a prostoru.

Podsadba dubem bude toto stanoviště meliorovat. Vysázením dubu pod borovice imitujeme přirozený proces (viz stanoviště č. 10). Díky oplocení je šance, že se v oplocence zmladí možná i ostatní dřeviny, které by jinak zlikvidovala zvěř. Stanoviště je opravdu nepříznivé (nízký půdní profil, málo živin, vysýchavé).

9. Výchova smíšené mlaziny s prvky pozitivního výběru

Probírka (tj. úmyslná těžba mladého porostu) se provádí za účelem úpravy druhé skladby, zlepšení zdravotního stavu, podpory hmotové produkce, zlepšení porostního prostředí atd. Porost je zde rozdělen přibližovacími linkami, aby byl přehledný a zpřístupněný, zpevnil se a vytěžená hmota mohla být přiblížena samovýrobcem. Vidíme zbytky výřezů.

Při výchově smrku je rozhodující stav poškození, stabilita a podpora přimíšených melioračních a zpevňujících dřevin a nejkvalitnějších smrků.

10. Starý jehličnatý porost, kde se smrk neudržel a nastupuje do borovice dub

Zde je obdobná situace jako na stanovišti č. 8. Porost je starý 140 let a smrk odešel dříve než borovice. Dub se zde zmladil přirozeně. Spontánně tak vznikl dvouetážový porost, který je nadále vychováván. Proces odumírání smrku probíhal řádově před více než 10-ti lety a porost se tak stal inspirací pro řešení problematiky odcházejících (umírajících) porostů ve zbývajících částech lesa. Osvědčila se metoda výstavků a následné přirozené obnovy, kdy vzniká nový les. Díky dostatku světla v porostu je zde vyšší biodiverzita bezobratlých, z rostlin zde roste lýkovec vonný (Daphne cneorum), který potřebuje výslunná stanoviště. Tento kriticky ohrožený keřík můžeme nalézt ještě na jižní Moravě či v Českém krasu.

11. Pozitivní výchova dubiny s vyvětvením do výšky 5 metrů

Stojíme na jednom z nejhorších stanovišť, co se týká přírodních podmínek. Jsme na vrcholu kopce a je viditelná změna bylinného patra. Nastupují suchomilnější traviny, silenky, třezalky, lýkovec vonný atd. A je zajímavé, že borovice tu má lepší přírůst než dub a kupodivu tu roste i smrk. To může být způsobeno dobrým využitím melioračního potenciálu dubu. Pěstované duby se podporují pozitivním výběrem, jehož princip tkví v tom, že se uvolňují cíloví jedinci, kterým se díky prostoru daří lépe. Vybraní jedinci (tj. ti nejlepší) jsou intenzivně podporováni a vyvětveni. Před zásahem byly koruny dubu příliš úzké a stísněné. Po uvolnění došlo k nárůstu tzv. vlků (postranních větví), které po zesílení koruny ustoupí. Pozitivní výběr je vhodný pro všechny nově vznikající dubiny.

12. Mlazina smrku ve výchově

Zde probíhá standartní výchova v klasické monokultuře smrku. Porost je rozdělen linkami a díky poměrně vysoké intenzitě zásahů se snižuje riziko nahodilých těžeb ve starších stádiích porostu.

13. Dospívající porosty s různým stupněm nastupující obnovy

Stojíme před dospívajícím porostem, který je na začátku diverzifikace. Tenot proces se snažíme podporovat, aby porost nebyl homogenní. Na jedné ploše tu spolu rostou smrky, modříny i borovice.

14. Příznivější stanoviště, dobrá hmotnatost i u smrku

Pokud je stanoviště příznivější jako zde, je dobrá hmotnatost i u smrku (stáří 70 let). Můžeme porovnat se stanovišti č. 8 a 10, kde jsou porosty borovice staré 140 let, ale mají zhruba stejný průměr jako zde rostoucí o polovinu mladší smrky. I na Hané roste větší řepa než na Vysočině.

15. Dubem zalesněná paseka

Zdejší paseka vznikla odstraněním kůrovcového kola a jeho rozšířením do pravidelného tvaru. Tímto zásahem se ochránily i okolní porosty od náletů nebezpečného kůrovce. Paseka byla uměle zalesněna sadbou dubu a díky příznivým podmínkám kultura prosperuje. Pokud se na ploše objevil nálet cenných listnáčů (např. jilm), byl ponechán.

Výhodou umělé obnovy je možnost volby obnovovaných dřevin, pokud chceme změnit druhovou skladbu nebo potřebujeme kvalitnější materiál. Dále jsou založené kultury rovnoměrné, optimálně husté a přehledné. Výchova je jednodušší a méně finančně náročná.

16. Práce s podrostem smrku pod borovicí

V tomto porostu tvoří horní etáž borovice, kterou za čas vystřídá vrůstající smrk. Borovice zde měla slabší zápoj zřejmě vlivem prolámání, což přineslo více světla a smrk dostal šanci pro růst. Tuhle kalamitu si příroda vyřešila sama.

17. Úspěšně odrůstající kultura na příznivém stanovišti

Kultura byla vysazena v roce 2010. Zalesnění proběhlo úspěšně a kultura vykazuje známky dobrého růstu. (lze porovnat s předchozími - č. 5 Zmlazení dubu, č. 10 Podsadba dubem a č. 15 Zalesněná paseka)

18. Výchova borovice z náletu

Stojíme před mladým borovým porostem, který vznikl z přirozeného náletu semene z mateřského porostu. Na ploše byl vysoký počet jedinců, který několikanásobně převyšoval běžné vysazované počty. O to je výchova náročnější. Dříve byla plocha chráněna oplocením. Podobné zmlazení bylo i mimo oplocenku včetně cesty, na které stojíme. Vlivem tlaku zvěře bylo ale zmlazení na neoplocených místech důsledně zlikvidováno. Intenzita výchovy v borové mlazině vyžaduje zásah každé 2 roky.

19. Vývraty

(Výklad u zastavení č. 20)

20. Nepříznivé stanoviště s vývraty

Opět se dostáváme na špatné stanoviště, kde i borovice a dub mají problém udržet si stabilitu. Je zde výrazně kamenitá půda, vysýchavá a pravděpodobně málo živin. V minulosti zde proběhla nahodilá těžba a kultura na vzniklých pasekách těžko odrůstá.

Na půdním profilu lze sledovat jednotlivé půdní horizonty. Díky vysoké skeletovitosti a celkovému charakteru můžeme usuzovat na půdní typ rendzina.

21. Dospělé jehličnaté porosty s podrostem listnáčů

Zdejší jehličnaté porosty byly vysázeny uměle, což kvalitu půdy příliš nezlepšilo. Ale je zajímavé, že pod jehličnatým porostem se zmlazují listnáče a daří se jim. Ty pak splňují meliorační funkci a zajišťují tak příznivější podmínky pro dospělý porost. Právě díky melioraci se v porostech, které mají spodní patro z listnáčů, zastavila nahodilá těžba. (tzn. nezhoršují se a udržují si stabilitu). Čím dříve je stanoviště zmeliorováno listantým podrostem, tím rychleji a lépe dojde ke stabilizaci dospělého jehličnatého porostu.

22. Zalesněný kotlík

V roce 2003 byla plocha po kalamitní těžbě kvalitně zalesněna, ovšem kultura špatně odrůstá díky špatnému stanovišti (chudé). Jsou zde patrny problémy s výškovým přírůstem.

23. Kotlík na podmáčené lokalitě

Díky vodě stékající ze svahu kopce, která je vedena přes propustek, dochází v porostu k zamokření. Na tomto převlhčeném stanovišti se daří zmlazování javoru, jež větší vlhkost toleruje.

24. Umělá obnova sadbou

Tam, kde se ani pomístně nevyskytuje přirozené zmlazení, je třeba postupně obnovovat umělou sadbou. Mělo by se využívat přirozených porostních mezer, které při svých okrajích bývají pevnější a odolnější vůči bořivým větrům. Vždy je třeba mít na paměti, že dochází k výraznému narušení porostní celistvosti. Důležité je využít místních terénních podmínek dle potřeby a situace, v lese by se už podle přírodě blízkých principů nemělo nikdy pracovat schematicky, aniž bychom si prošli konkrétní situaci v terénu.

Závěr

Prohlídka měla ukázat poměrně velké rozdíly na relativně malém majetku lesa. Podrostní hospodaření představuje poměrně málo velkých pasek (holin), nejlepší využití prostoru a času a tím trvalou nepřetržitou produkci dřeva. Díky prosvětlení se v lese tvoří pestrá společenstva rostlin i živočichů, kteří se stávají díky současným hustým lesům ohroženými. To vše nás tedy může těšit. Tento způsob hospodaření v lese je lesnicky náročnější, ale od toho máme lesnické vzdělání a můžeme tak předvést všechny krásy našeho řemesla, jež mohou laici "obdivovat".

Slovník odborných pojmů

Biodiverzita - různorodost všech žijících organismů a ekosystémů
Buřeň - lesní plevel, který ztěžuje nebo vylučuje obnovu a pěstování hospodářských lesů; mezi nejvýznamnější buřeň patří např. třtiny, maliník či bez.
Dřevina geograficky nepůvodní (introdukovaná) - je dřevina, jež se nevyskytovala v daném území bez přičinění člověka během posledních 10 000 let, ale byla člověkem uměle vysazena a pochází z jiné země (světadílu). V rámci ČR zde patří např. douglaska tisolistá, trnovník akát, smrk pichlavý, dub červený, borovice černá aj.
Dřevina meliorační -má zajistit udržení, popř. zlepšení stanovištních podmínek porostu díky rychlému rozkladu svého opadu. Do této kategorie se řadí většina listnáčů.
Dřevina zpevňující - má schopnost zvyšovat odolnost porostů vůči větru i dalším destabilizačním faktorům a tím předcházet jejich kalamitnímu rozpadu. Jedná se zejména o hlubokokořenné dřeviny: modřín, borovici, dub, jasan, klen a buk. Minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin stanovuje vyhláška č. 83/1996 Sb., minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin je též předmětem vyhlášky č. 84/1996 Sb.
Ekosystém - dynamický cirkulační systém živých organismů a jejich abiotického prostředí, s koloběhem látek a tokem energie, schopný samostatné existence; lesní e. - ekosystém, v němž dominují lesní dřeviny.
Etáž - vyjádření vertikálního členění porostu, znamená uspořádání stromů do jednoho nebo více dílčích souborů, které mají výrazný vzájemný výškový odstup. Etážovitost je způsobena buď nestejnověkostí nebo rozdílnou růstovou dynamikou dřevin.
Expozice - orientace světových stran
Hospodářský způsob -soubor hospodářských opatření, který vede k charakteristické věkové a prostorové struktuře lesa. Zejména podle způsobu obnovy se rozlišují čtyři hospodářské způsoby:
- Hospodářský způsob podrostní -obnova probíhá pod ochranou (clonou) mateřského těženého porostu. Jeho podstatou je postupné snižování zápoje obnovovaného porostu, kdy se vytváří optimální podmínky pro nasemenění, ujmutí se a odrůstání náletu a nárostu (popř. podsíjí
  a podsadeb). Mateřský porost se domycuje ve fázi zajištěných nárostů.
- Hospodářský způsob násečný -obnova porostů holosečnými obnovními prvky (náseky) o rozloze do 1 ha různého tvaru (pruhy, kotlíky, klíny), jejichž šířka nepřesahuje výšku obnovovaného porostu. Také zde se využívá i přirozené obovy bočním náletem semen. Po zajištění kultur (nárostů) se přiřazují sousední plochy obnovované stejným způsobem v protisměru bořivého větru.
- Hospodářský způsob holosečný -obnova na jednorázově vytěžených holosečích, jejichž šířka přesahuje výšku obnovovaného porostu. Velikost holých sečí je v České republice omezena zákonem (zpravidla do 1 ha při šířce do dvojnásobku výšky mýceného porostu).
- Hospodářský způsob výběrný -obnova se provádí současně s výchovou na téže ploše jednotlivým nebo skupinovitým výběrem, a to teoreticky nepřetržitě.
Kotlík - malýobnovní prvek oválného popř. kruhového tvaru, jeho výchozí velikost není obvykle větší než 0,2 až 0,3 ha.
Kůrovci - podčeleď brouků z čeledi nosatcovití (dříve samostatná čeleď kůrovcovití). V lesním hospodářství patří k nejznámějším škůdcům lýkožrout smrkový (Ips typographus), který při přemnožení dokáže poškodit rozsáhlé plochy smrčin. Jejich larvy žijí mezi kůrou a dřevem, tedy v živých tkáních stromu. Pokud dojde k přemnožení, strom usychá, a opadá mu jehličí. Díky poměrně rychlému množení se brouci šíří ze stromu na strom a vznikají tzv. kůrovcová kola.
Mlazina - růstová fáze lesního porostu následující po nárostu nebo odrostlé kultuře. Je vymezena střední porostní výškou větší než 1,5 m a výčetní tloušťkou do 5 cm. Většinou jde o dobře zapojený porost, vytvářející souvislou korunovou vrstvu.
Monokultura - porost, tvořený jedním druhem rostliny, zpravidla s jednotnou strukturou.
Nahodilá těžba - neplánovaná těžba v důsledku působení škodlivých činitelů (kůrovec, vítr)
Nálet - první růstová fáze lesa, která vznikla přírodním nasemeněním. Je vymezen semenáčky až po jedince o střední porostní výšce do 0,5 m.
Nárost - růstová fáze lesa, která následuje po odrostení náletu, je vymezen jedinci o střední porostní výšce od 0,6 do 1,5 m.
Obnova - proces nahrazování stávajícího, zpravidla dospělého lesa novým pokolením (generací) lesních dřevin. Obnova v pralesovitých a přírodních lesích probíhá samovolně, v hospodářských lesích je souborem pěstebních opatření. Obnova lesa patří k základním úkolům pěstování lesů.
Podsadba (podsazování) -umělé vytváření nového porostu sadbou pod clonou staršího (obnovovaného) porostu. Má opodstatnění zejména při doplňování přirozené obnovy dřevinami, které nemohou z různých důvodů nasemenit v dostatečném rozsahu nebo dřevinami obnovního cíle, které nejsou zastoupeny v mateřském porostu. Lze ji využít v modřínových, popř. rozvolněných dubových a borových porostech.
Porost - část lesa odlišující se od jiné druhovou, věkovou nebo prostorovou skladbou. Výměra neklesá pod 0,20 ha. Slouží k přehlednosti, plánování, realizaci a evidenci hospodářských opatření.
Probírka - výchovný zásah v lesním porostu v období jeho vyspívání. Cílem probírky je usměrnění vlastností porostu, tj. podpora nadějných jedinců, zvýšení produkce, dosažení určité cílové skladby sortimentů, zajištění odolnosti stromů a stability porostu proti škodlivým činitelům, atd.
Prořezávka - výchovný zásah (před probírkou) za účelem snížení hustoty porostu a úpravy zdravotního a jakostního stavu porostu.
Přírůst - nárůst dřevní hmoty za určitou dobu. Je to výsledek každoročně se opakující činnosti rostlinných pletiv. Přírůsty se dělí na výškové a tloušťkové. Přírůst světlostní jezesílený tloušťkový přírůst dostavující se po záměrném prosvětlení porostu, kdy dojde k uvolnění zápoje.
Rendzina - půdní typ, vznikající ze skeletových rozpadů karbonátových hornin (vápence, dolomity, magnezity, travertiny, slíny s vysokým obsahem CaCO₃). Díky rychlému zvětrávání karbonátových hornin jsou rendziny mělké, kamenité a s nízkým podílem jemnozemě. Rendziny jsou kvalitní (humózní), ale pro jednostranný chemismus (nadbytek vápníku a hořčíku, nedostatek draslíku a fosforu) jsou málo úrodné.
Seč - obecné označení pěstebních opatření v lesních porostech, při kterých se z porostu odstraňují jednotlivé stromy nebo jejich části za účelem výchovy nebo obnovy porostu.
Struktura porostní - uspořádání porostu (tzv. architektura) provedené na základě posouzení socioekologického postavení jednotlivých stromů. Rozlišuje se:
- Prostorová - skladba porostu posuzovaná ve směru horizontálním (tj. hustota jednotlivých stromů po ploše) a vertikálním (úrovňové rozmístění korun stromů v patrech).
- Druhová - výčet druhů dřevin a jejich zastoupení ve skladbě porostu. Rozeznáváme porosty jehličnaté, listnaté i smíšené. V různorodých porostech se vyskytují dřeviny hlavní (základní) se zastoupením větším než 30 %, přimíšené s 10 - 30 % a vtroušené do 10 %.
- Věková - věkové členění, vyjádřené ve věkových stupních nebo třídách.
Tyčkovina - čtvrtá růstová fáze lesa, následuje po mlazině; jí začíná období vyspívání porostu. Charakterizuje ji střední výčetní tloušťka v rozpětí 6 až 12 cm.
Tyčovina - pátá růstová fáze lesa, je vymezena střední výčetní tloušťkou 13 až 19 cm. V této fázi zasahujeme prostřednictvím probírek.
Typ půdní - půdní kategorie, do které se půdy řadí podle diagnostických horizontů
Výchova lesních porostů - soubor pěstebních opatření v období vytváření porostů (fáze kultur, nárostů a mlazin) a vyspívání (fáze tyčkovin a tyčovin). Účelem výchovy je vytvářet a usměrňovat porostní skladbu pro ovlivnění kvantitativního i kvalitativního vývoje porostu.
Zápoj - vzájemný dotyk a prolínání větví stromů. Podstatný znak při hodnocení pěstebního stavu porostu, neboť ovlivňuje energetický, světelný a látkový režim porostu a celého ekosystému. Zápoj se z pěstebního hlediska klasifikuje jako přehoustlý, dokonalý, uvolněný a dočasně nebo trvale přerušený
Zmlazení přirozené - nejmladší vývojová fáze přirozeně obnovovaného porostu, kdy se tvoří nálet, popř. i starší nárost. Zmlazování jeproces nahrazování obnovovaného porostu novým pokolením lesa přirozenou cestou.

Odkazy pro více informací

http://www.lesniskolka.cz/
http://www.lutin.cz/velkykosir/index.htm
http://www.prirozenelesy.cz/
Simon J. a Vacek S., 2008: Výkladový slovník hospodářské úpravy lesů. Brno: MZLU v Brně.